Thin Red Line - Hans Zimmer

Stopáž: 58:56
Rok vydání: 1998
Režie: Terrence Malick
Hrají: Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin, George Clooney, John Cusack
Napsal: Vamp

Terrence Mallick nerežíroval mnoho filmů, vedle historického Nového světa zejména (proti) válečný snímek Tenká červená linie z roku 1998, tedy v témže roce jako jeho slavnější a (možná neprávem) více oceňovaný Spielbergův oscarový hit Saving Private Ryan - ovšem tu musím podotknout, že má velice unylou hudbu Johna Williamse, spoléhající převážně na americký patriotismus. Tenká červená linie nedoluje emoce z publika jako v případě Ryana a není tolik ambiciózní. Spíše je krásnou (i když místy opravdu roztahanou) spirituální filozofickou meditací nad smyslem války a života celkově, no podává vcelku pravdivý a výstižný obraz tehdejší reality s mnoha hereckými esy, precizními choreografiemi akčních scén a výbornou Zimmerovou hudbou!

Pravda je taková, že se jedná o jedno z nejzásadnějších děl celé skladatelovy kariéry. On sám z něj čerpá dodnes a mnozí skladatelé rovněž (Tears Of the Sun, Pearl Harbor, The Island, The Da Vinci Code). Jedná se o jedinečné a originální dílo, přesahující rámec doby. Navíc se nepodobá ničemu, co do roku 1998 skladatel složil.

Přichází totiž s něčím úplně novým. Tentokrát žádná elektronika, pompézně znějící sbory, mohutné bicí a kytary, testosteronové heroické motivy či kýčovitá romantika. Nic z toho. Jedná se tu o hudbu převážně přemýšlivou, filozofickou, temně melancholickou až smutně depresivní. To všechno v soundtracku najdeme.

Hlavní úlohu hrají naléhavé smyčce, různé zvuky kostelních zvonů, sem tam nějaká etnická flétna, píšťala či velice umírněné žestě. Zajímavý je hrdelní mužský vokál, který zazní v několika skladbách. Jednoduše čistě symfonická kompozice, která po obsahové stránce nemá chybu. Zajímavá je též absence motivů. Pouze jedna ze škály nejrůznějších melodií ční vyčnívá nad všechny: je to melodie objevující se poprvé v jedné z nejkrásnějších a nejemociálnějších skladeb na světě - proslavené Journey To The Line. Obsahuje velmi jednoduchou, naléhavou melodii, která je předzvěstí něčeho opravdu hrozivého. Svým smutným, ba až plačtivým rázem se neustále opakuje, pozvolna graduje - od samého začátku za doprovodu osudového tikání hodin. V čase 2:54 nabírá čím dál více na hlasitosti a monumentalitě až do vrcholu v čase 4:17 - jedná se o jedinečnou emoční extázi, ostatně jako celá tato skladba. Po páté minutě hudba opět pozvolna ztrácí na intenzitě a zeslabuje se. Nutno dodat, že daná skladba podbarvuje jednu z nejlepších scén snímku - osvobození nepřátelského tábora. Melodie se rovněž objevuje ve skladbách The Village v čase 3:30 a Silence (kde zhruba první dvě minuty graduje).

Druhá polovina alba je možná trošičku slabší, ale stále se jedná o vynikající podmaz k filmu. Bohužel však 2 poslední skladby v celkové délce 4 minut nějak moc nezapadají do emoční extáze předchozích 54 minnut. Ta první God U Tekem Laef Blong Mi je dětským domorodým sborem zpívaná veselá etnická píseň - podle mě by ještě do kontextu alba zapadla, ale ta druhá Sit Back and Relax… dokonce ji nesložil ani sám Zimmer. Jedná se o podivnou skladbu za doprovodu divných kytarových ploch.

Hans Zimmer stvořil geniální emoční dílo, které je milníkem v jeho tvorbě. Nicméně v rámci objektivity musím kvůli dvěma posledním moc nefungujícím skladbám ubrat 10%.

 

1. The Coral Atoll (8:00)
2. The Lagoon (8:36)
3. Journey to the Line (9:21)
4. Light (7:19)
5. Beam (3:44) (Composed by John Powell)
6. Air (2:21)
7. Stone in My Heart (4:28)
8. The Village (5:52)
9. Silence (5:06)
10. God U Tekem Laef Blong Mi (1:58)
11. Sit Back and Relax (2:06) (Composed by Francesco Lupica)