The Last Samurai - Hans Zimmer

Stopáž: 59:45
Rok vydání: 2003
Režie: Edward Zwick
Hrají: Tom Cruise, Ken Watanabe, Timothy Spall, Masato Harada, Shichinosuke Nakamura, Shun Sugata
Napsal: Vamp

Poslední samuraj je typickým popcornovým hollywoodským dobrodružstvím odehrávajícím se za občanské války v Japonsku koncem 19. století, které vzniklo pod křídly producenta Toma Cruise (který hraje kapitána Algrena v hlavní roli) a režiséra Edwarda Zwicka (Glory, Blood Diamond). Snímek má poněkud povrchní scénář s předvídatelným koncem, nicméně zručná Zwickova režie leccos zachraňuje, krásná kamera dává vzniknout dynamickým obrazům a Zimmerova monumentální hudba atmosféru krásně dokresluje.

Já si myslím, že složil o dvě třídy lepší kompozici než v případě Gladiátora, protože na několika místech mi přijde hudba v něm vyloženě těžkopádná a žel nekoresponduje s děním na plátně. Tohle není naštěstí příklad Posledního samuraje, který má mnohem blíže k filozofické Thin Red Line či podobně asijskému dramatu Beyond Rangoon. Nádherně čistě krystalický zvuk orchestru se předvede v plné parádě v akčních polohách, které disponují obrovskou mrštnou silou parního válce a dají scénám na plátně nehorázný drajv. Příkladem budiž skladba Spectres In the Fog - Taiko bubny, japonské dřevěné nástroje, les smyčců a téměř nepostřehnutelná elektronika. Převážně akční části tvoří druhá polovina alba. Safe Passage, Ronin, Red Warrior - kde se v čase 1:15 ozvou válečné pokřiky samurajů na pozadí hlavního motivu - jedná se o vynikající vložku, kde tyto pokřiky jen přisypávají do kotle nadupané atmosféře přicházející bitvy. Ovšem největší vrchol přichází v předposlední The Way Of the Sword - od první minuty začíná jedna z nejlepších Zimmerových akcí, s jakými jsem měl tu čest (vyvážeností překonává dokonce I Don´t Think Now Is Best Time z třetích Pirátů z Karibiku). Divoké bubny, gradující hlavní motiv hraný říznými smyčci a nakonec závěrečný patos - plačtivý orchestr připomínající to nejlepší z Tenké červené linie (si neodpustím, 2 poslední minuty jsou její téměř doslovnou citací).

Album často mění nálady, od temně melancholické, smutné, romantické, až po filozofující klidnější pasáže (A Way Of Life, Taken, Hard Teacher či závěrečná katarze A Small Measure Of Peace). V první, A Way of Life, pozvolna graduje hlavní motiv do epických rozměrů, to samé lze říci o konci Taken, kde se rozezní cestovní motiv, který je rovněž v Idyll´s End v čase 4:55 precizně vygradován. A Small Measure Of Peace je výborná patetická tečka alba stmelující všechny motivy dohromady v podání jednoho z nejlahodnějších orchestrů, co jsem kdy slyšel.

Last Samurai je překrásný soundtrack. Hudba je strašně moc powerful, zvláště v jeho poslední třetině, která nabízí to nejlepší, co může fanoušek orchestrální hudby slyšet.

90%

1. A Way of Life 8:03
2. Spectres in the Fog 4:07
3. Taken 3:35
4. A Hard Teacher 5:44
5. To Know My Enemy 4:48
6. Idyll's End 6:40
7. Safe Passage 4:56
8. Ronin 1:53
9. Red Warrior 3:56
10. The Way of the Sword 7:59
11. A Small Measure of Peace 7:59