King Arthur - Hans Zimmer
Stopáž: 57:47Rok vydání: 2004
Režie: Antoine Fuqua
Hrají: Clive Owen, Stephen Dillane, Keira Knightley, Ioan Gruffudd, Joel Edgerton, Stellan Skarsgård
Napsal: Vamp
Druhý film Antoina Fuquy, pro který se zaprodal jeden z největších skladatelů současnosti, Hans Zimmer. Ale vpravdě je mi upřímně líto, že se zaprodal do takové nehorázné pseudohistorické slátaniny o králi Artuši. Páni scénáristé se nejen dopustili obrovských úletů v rámci historické věrohodnosti (Hadriánův val nebyl zdaleka v tak dobrém stavu, kuše v pátém století, OMG!!!), ale má naprosto dementní příběh (špatná variace na 7 statečných!) a televizní režii v tom špatném smyslu a průměrné herce (až na Owena a Skarsgarda). Nicméně producent Jerry Bruckheimer potřeboval opět hudbu, která nemusí mít ani hlavu a patu, ale dokáže svým hřímáním a hlukem orchestru - elektroniky diváky zvednout ze sedadel.
Naštěstí je Zimmer na rozdíl od Bruckheimera soudný člověk a přesně ví, co se po něm chtělo a k jakému to braku propůjčuje svůj um. Nicméně, výsledek není vůbec špatný. Osobně si myslím, že je lepší než Gladiátor jak v rámci poslouchatelnosti, tak v akční rovině, kde nám burácí ve vypjatých chvílích majestátní testosteronový heroický motiv v paletě typicky zimmerovského orchestru - bubny, žestě, perkuse, smyčce + opravdu pompézně znějící sbory ala The Rock či Man In the Iron Mask. Kromě velice povedeného ústředního motivu (který je mnohdy variován do nesmírně patetických rozměrů) je tu motiv Merlina, Lancelota či krásné romantické téma, většinou podbarvené ženským éterickým vokálem Moyi Brennan. Sem tam se dokonce přidají keltské prvky. Ty jsou cítit především v úvodní písni Moyi Brennan Tell Me Now, postavené na romantickém provedení hlavního motivu. Bohužel píseň je jen čistě průměrná píseň a jedná se o vykrádání slavnější Enyi (Moya, vlastním jménem Maire, je sestrou Enyi, obě účinkovaly v rodinné kapele Clannad).
Když jsme u vykrádání, je jasné že tu Hans opět sáhl do své knihovny samplů k lepším dřívějším titulům (The Rock, Thin Red Line) a album postrádá jednotící prvek, který by krapet nesourodé album udržel pohromadě. Přesto je hlavní motiv v jednotlivých aranžmá to nejlepší, co může placka nabídnout. Prakticky se jedná o moderní využití nového „zimmerovského“ zvuku, vynalezeného ve Thin Red Line. Jednoduchý motiv je neustále opakován a postupně se přidává orchestr se sbory a čím dál víc graduje. Případ dvanáctiminutové A Road To Ruin - hlavní motiv 5 minut graduje, posléze přijde akce, a v čase 9:30 přejde k mohutným fanfárám se sbory.
Soundtrack má svá hluchá místa (pro mě velice nepříjemné „řezavé“ žestě na začátku skladby Do You Think I´m Saxon, které mají vystihovat krvelačnost a drsnost saských hord), která mě nudí a člověk má pocit, že potenciál mohl být lépe využit. Nicméně se jedná o řemeslně zvládnutý počin, bohužel po obsahové stránce malinko povrchní a jak se soundtracku člověk přesytí, jak se to nedávno stalo mě, tak…
70%
1. Tell Me Now (Moya Brennan) 4:36
2. Road To Ruin 11:33
3. Do You Think I´m Saxon 8:43
4. Hold The Ice 5:44
5. Another Brick In Hadrian´s Wall 7:13
6. Budget Meeting 9:44
7. All Of Them 10:24