Stopáž: 64:30Soundtrack k animovanému snímku Sinbad: Legend of the Seven Seas patří podle mně mezi tři nejlepší díla Harryho Gregsona-Williamse (spolu s Veronicou Guerin a Kingdom Of Heaven). Všechny tyto tři dílka mají něco společné: neuvěřitelně silná, chytlavá „powerful“ témata v čistě orchestrálním symfonickém kabátě, emoce a vygradovanou akci. Tohle je i příkladem Sindibáda. Nutno dodat, že snímek se náramně vydařil a úžasná Gregsonova kompozice neuvěřitelně umocňuje zážitek.
Sindibád je animované dobrodružství s množstvím akce, romantiky, ale i komické rozvernosti. Jedná se tu částečně o etnický soundtrack - při cestě piráta Sindibáda nám tu zaznívají nerůznější etnické bubny, perkuse, typicky exotické nástroje (zvonky, chřestidla, harfa) a pohádkové sbory, které tolik fungovaly ve Střihorukém Edwardovi. Jedná se ale i o ryze západní hudbu - a prim hraje rozhodně monumentální orchestr - největší důraz se klade na žesťovou sekci, vrzající cella a etnické flétny.
Harry Gregson-Williams vytvořil několik zapamatovatelných témat, z nichž jednoznačně nejvýznamnější je Sindibádovo hravé, heroické téma. Poprvé se objevuje v krystalicky čisté podobě ve skladbě Let the Games Begin v čase 1:40. Nebude asi překvapením, že se téma objevuje opravdu v mnoha polohách a stylech. Spokojme se s konstatováním, že se objevuje snad v každé skladbě. Jedná se o vzestupnou, optimistickou melodii. Zadumaně a přemýšlivě funguje v pomalejším tracku It Is a Shore Or the Sea v podobě fléten. Podobnost s hlavním tématem Veronicy Guerin je zcela namístě. V komičtějších polohách hlavní téma nalezneme například v Sindibad Overboard či The Stowaway.
Velmi zvláštním trackem je Sirens - zní tu vokál Lisbeth Scott na pozadí gradujících smyčců, perkusí a žesťů. A svým stylem se skladba přibližuje stylu New Age. Další doslova lahůdkou je druhá polovina skladby Lighting Latterns - rytmická kulisa, které udávají dynamiku bubny. Za zmínku dále stojí triumfální uvítací pohádkové fanfáry v Syracuse. Skladba Rescue je zajímavá tím, že snad jako jediná zní jako od bývalého skladatele Media Ventures: skladba je poháněna klasickými zimmerovskými perkusemi, a elektronikou. Hlavní téma nabíhá na neuvěřitelném spádu a rychlosti. Opravdu mistrovský kousek.
Nejsilnější je soundtrack samozřejmě v akci. Vrcholné mistrovství Williamse se potvrzuje v takových akčních peckách jako mohutně perkusní The Sea Monster či skvělé závěrečné akční vyvrcholení v desetiminutovce Tartarus či Sinbad Returns and Eris Pays Up. A zopakování ústředního tématu v závěrečné Into the Sunset zvedne posluchači úsměv od ucha k uchu. A tak to má být.
Harry Gregson Williams ve vrcholné formě přetavil zdánlivě rutinérský projekt v hotovou dobrodružně monumentální pecku, která je vynikajícím symfonickým tělískem. Je s podivem, že 22 tracků drží tak skvěle pohromadě, a to hlavně díky dobré návaznosti a především spojujícímu ústřednímu tématu.
90%
1. Let the Games Begin 3:04