1492: Conquest of the Paradise - Vangelis

Rok vydání: 1992
Režie: Ridley Scott
Hrají: Gérard Depardieu, Armand Assante, Sigourney Weaver, Loren Dean, Ángela MolinaFernando Rey, Michael Wincott, Tchéky Karyo
Napsal: Vamp

K 500-letému výročí slavné plavby italského mořeplavce Kryštofa Kolumba (Gerard Depardieu) byl v roce 1992 natočen velkofilm o jeho dobrodužné výpravě za hranice všeho tehdejšího smýšlení. Kryštof Kolumbus si myslel, že objevil Indii, ale ve skutečnosti se svou lodí Santa Maria připlul na pobřeží ostrova (později pojmenovaný San Salvador), který náležel velkému kontinentu, který dostal jméno po jiném portugalském mořeplavci - Amerika. Velkolepá výprava za svým snem až na konec světa, kterou si doslova Kolumbus vyprosil od své chráněnky, španělské královny Isabel Kastilské (Sigourney Weaver), musela dostat poutavý hudební háv, s určitou mírou přesahující hudební doprovod. Režisér Ridley Scott pověřil tímto bezesporu náročným úkolem řeckého skladatele Evangelose Odysseyho Papathanassioa, který je veřejnosti znám spíše pod pseudonymem Vangelis.

Že bude jeho hudební dílo znít jako z 15. století, o tom si nechte jen zdát. Vangelis se proslavil zejména v osmdesátých letech minulého století svými experimentátorskými postupy se syntezátory (jeho dosud nedostižný Blade Runner, který na začátku roku 2008 vychází v plné 3 CD edici, či nepřekonatelné Chariot Of Fire). Opět tu Vangelis vsadil na provařené syntezátory a stylově má jeho práce mnoho společného s New Age hudbou. Nebudu to zapírat, nejsem odborník na Vangelise. Jeho kompozice patří spíše do kategorie filozofická až relaxační. Konají se tu opět syntezátorové orgie. Je tu velice proslulé hlavní téma v Conquest Of The Paradise - netřeba dodávat, že tuto skladbu zná celý svět a až doposud zaujímá přední příčky v repertoáru mnohých radiových stanic. Jako by vystihovala celý soundtrack - je to hudba přesahující, nesmírně chytlavá a majestátní. Je položena na starších syntezátorových plochách, s velkou účastí Britského pěveckého sboru a kláves. Tohle téma zazní na soundtracku pouze dvakrát, podruhé ve skladbě Twenty Eighth Parrel v čase 2:00 na pozadí kláves a syntezátorů (podobnost toho tématu s hlavním tématem Chariot Of Fire je nasnadě).

Dá se říci, že míra zastoupení sborů a dechů je masivní. Znějí téměř v každé skladbě a dotváří tak jedinečnou atmosféru. Sbory mají za účel podtrhnout dobrodružnou výpravu, vliv křesťanství a v klidnějších rozjímavých pasážích (Moxica And the Horse, Deliverance, Monastery Of La Rabida) - ty jsou téměř stvořené ke zklidnění a relaxaci. Pouštění před spánkem považuji za zcela ideální. Také je zajímavé aranžmá exotických píšťal v Eternity či kytarové vybrnkávačky ala Gladiátor či Tears Of Sun v Deliverance či City Of Isabel.

Shrnuto a podtrženo, 1492: Conquest Of The Paradoxe je doposud klenotem mezi soundtracky. Svou melodickým soundem zaujme určitě i ty, co soundtracky neposlouchají.

100%

1. Opening
2. Conquest Of Paradise
3. Monastery Of La Rabida
4. City Of Isabel
5. Light And Shadow
6. Deliverance
7. West Across The Ocean Sea
8. Eternity
9. Hispanola
10. Moxica And The Horse
11. Twenty Eighth Parallel
12. Pinta, Nina, Santa Maria (Into Eternity)