Robots - John Powell

Stopáž: 43:44
Rok vydání: 2005
Režie: Chris Wedge, Carlos Saldanha
V anglickém znění: Ewan McGregor, Halle Berry, Mel Brooks, Stanley Tucci, Dianne Wiest, Jim Broadbent, Amanda Bynes
Napsal: Vamp

Tvůrci slavného animáku Ice Age v roce 2005 přišli s dalším, a to Roboty. Samozřejmě, v rámci žánru se nejedná o nic inovativního či originálního. Na jednu stranu mě potěšila vize režiséra Chrise Wedge - přišel s novým fiktivním světem robotů (všechna ta úžasná udělátka a upgrady), na druhou stranu jsem byl zklamán vyloženě primitivním scénářem a strašně předvídatelnou zápletkou a pár didaktickými moralními poselstvími. Nicméně, animák byl určen především dětem (je opravdu místy infantilní), měl spád, napínavou akci, samozřejmě četné parodické prvky a popkulturní hlášky (hlavně na Star Wars pobaví) a především svěží, fungující score poslední dobou experta na animáky a bývalého Zimmerova žáka, Johna Powella (Antz, Shrek, Ice Age 2).

Ano, Roboti mají všechny parametry non stop veselého, hravého soundtracku, který je zaměřen výhradně na dětskou skupinu, ale samozřejmě některými postupy potěší i ty starší. Rozhodně tu originalitu hledat nemůžeme, i když Powell vsadil na neobyčejně širokou paletu nástrojů : perkuse, bubny, smyčce, zvonečky, nejrůznější trumpety, cimbály, elektrické kytary či dokonce pikola a dudy, to vše a ještě více okořeněno éterickými (samozřejmě nasamplovanými) sbory. Přesto score působí jakž takž kompaktním dojmem.

Hlavní motiv - energický, nonstop veselý a úplně kopírující ústřední píseň Saxány. Nicméně, hodí se sem. Pak tu máme motiv hlavního záporáka - Madam Gasket - fantastickou melodii hranou perkusemi a posléze štěkajícími sbory, pak následuje krátká vložka pikoly. Téma je gradováno v následující Chop Shop či akční Ecape. Struktura alba je následující: jazzová chytlavá Overture tvořená výraznými trubkami, pak se přidá elektronika a tak to pokračuje dál. Skladba Wild Ride je jednoznačným vrcholem první poloviny alba - perkuse a trubky se přes sebe divoce převalují a skladba graduje. Druhá polovina alba je převážně akčnější, v některých skladbách doslova „soupeří“ elektronika s živým orchestrem (Escape, Attack Of the Sweepers, Butt Whoopin´), až ji nakonec orchestr přemůže. Pro mě je skladba Escape, potažmo Attack Of the Sweepers nejlepší na celém albu pro svou obrovskou dynamiku a akci (masivní sbory převážně), mohly by sloužit coby reprezentativní kousky celého score. Pak přichází konečné uklidněni v podobě veselé Homecoming a dojemné Dad´s Dream v podobě hlavního motivu (v podobném složení jako na začátku).

No, je vidět, že si Powell se skládáním hudby vyloženě pohrál a je úplně vidět to nadšení. Je to soundtrack, který opravdu nic nového nepřináší, ale je plný pohody, veselosti, hravosti, ale i dojemnějších momentů. Prostě score, které si na nic nehraje a hodí se k relaxaci. Děti ať si klidně připočtou libovolný počet procent.

70%

1. Robots Overture 4:02
2. Rivet Town Parade 0:54
3. Bigweld TV/Creating Wonderbot 2:45
4. Wonderbot Wash 2:08
5. Train Station 3:50
6. Crosstown Express 1:19
7. Wild Ride 1:36
8. Madam Gasket 1:00
9. Chop Shop 1:50
10. Meet the Rusties 2:07
11. Bigweld Workshop 3:13
12. Phone Booth 1:29
13. Gathering Forces 3:28
14. Escape 4:42
15. Deciding to Fight Back 1:13
16. Attack of the Sweepers 1:27
17. Butt Whoopin' 3:42
18. Homecoming 1:33
19. Dad's Dream 1:24