Bourne Ultimatum - John Powell
Stopáž: 54:59Rok vydání: 2007
Režie: Paul Greengrass
Hrají: Matt Damon, Julia Stiles, Paddy Considine, Edgar Ramirez, Joan Allen, David Strathairn
Napsal: Vamp
Do třetice všeho dobrého. I zlého.
Od trojky s názvem Bourne Ultimatum, onoho slavného završení trilogie, jsem čekal víc, po těch obrovských ohlasech a nadšených recenzích. Pravda, závěrečný díl je jedna velká honička s mnoha vrcholy a dechberoucí akcí, ale tu měla už dvojka. Rozdíl je v tom, že akce je v Bournově ultimátu opravdu hodně a je neskutečně masivní, zatímco dvojka měla všehovšudy pořádné akční scény jen dvě. Bohužel však se Greengrassovi zcela nepodařilo splnit očekávání, alespoň ta moje. Děj byl slabší, závěrečné rozuzlení tak říkajíc o ničem. Nicméně super film to je.
Soundtrack byl netrpělivě očekáván. I já se těšil jako malé děcko na akční jízdu plnou skvělých motivů a opět harmonickým základem s brilantní vytříbenou akcí. Spletl jsem se.
Tak nějak mi přišlo, že se poslední dobou začíná John Powell vykrádat. Soundtrack nám kromě dvou hezkých motivů a akčního aranžmá jednoho staršího nenabídl nic nového. Chybí tu nádherně harmonická skladba jako např. Goa z jedničky.
Album začíná velmi slibně skladbou Six Weeks Ago. Typická smutná úvodní main title rychle přejde do orientálně zaměřené orchestrace, která pustí motiv Marie z druhého dílu v akčním provedení, který je nesmírně silný a zavibruje emocemi. Potom se pokračuje ve stylu elektronických ruchů.
Bourne Ultimatum připomíná Bourne Identity opět velkým nárůstem elektroniky. Iritující je zejména akční skladba Assets and Targets, kde na konci přejde v Bourne´s Theme z jedničky.
Jinak akce jako taková není špatná, nechápejte mě zle. Kdyby jen nebylo té dvojky…Ach jo. Powell recykluje snad všechny motivy z Bourne Supremacy. Akčními vrcholy jsou Tangiers, vynikající Man Versus Man a jedenáctiminutová Waterloo. Rozeberme si je.
Tangiers je divoká skladba v typicky powellovských intencích. Precizní mix elektroniky, dunivých perkusí a ostrých smyčců. Objevuje se tu nový motiv, procházející celou skladbou. Man Versus Man je takovou parafrází skladby To The Roof z dvojky, s neustálým přerušovaným staccato motivem, svým dynamickým vyzněním ji dělá nejzajímavější skladbou soundtracku, připomínající to nejlepší z Bournova mýtu.
Ovšem z jedenáctiminutovky vám spadne čelist. Tato skladba doprovází jednu z nejlepších akčních scén celé trilogie - naháněčku s novinářem ve stanici Waterloo. Neustálou akcí nás Powell pořád bombarduje a nenechá vydechnout. Několikrát se objeví staccato motiv, ale i jemný klavír. Kolem deváté minuty jde do adrenalinového vrcholu, tato část je jedna z nejvydařenějších na albu.
Achillovou patou jsou ale velmi nezajímavé a melodramatické skladby za podpory smyčců jako např. Faces Without Names, Thinking Of Marie (v první polovici zní harmonický motiv Marie). Čekal jsem od Johna více…
Ovšem, nejsilnější motiv soundtracku přichází až v poslední čtvrtině alba. Jedná se o motiv s tragickým nádechem, prolínající se s „emočním Bournovým“ motivem úplně na konci alba, ve skvělé finálovce Jason Reborn, podbarvující celý krásný závěr trilogie. Tady Powell aspoň na závěr velmi příjemně překvapil.
Mobyho zremixovaná Extreme Ways je příjemným zpestřením. Velmi dobrý remix.
Hodnocení je těžké. Na jednu stranu Powellova nonstop akční hudba dala závěrečnému dílu neskutečný šmrnc adrenalinu a napětí, o spádu ani nemluvě. Funguje na výbornou. Ovšem na albu takhle nefunguje. Mám z toho velmi rozpačitý pocit. Kdyby se mělo hodnotit hudba ve filmu, dal bych 100%. Na albu žel 60%. Takže vychází čistých 80%. Obávám se ovšem, že pro příště by měl skladatel objevit opět něco nového, ne jen spoléhat na to, že to minule tak fungovalo.
80%
1. Six Weeks Ago 4:312. Tangiers 7:40
3. Thinking of Marie 3:51
4. Assets and Targets 7:18
5. Faces Without Names 3:31
6. Waterloo 10:38
7. Coming Home 3:19
8. Man Verses Man 5:45
9. Jason is Reborne 4:04
10. "Extreme Ways (Bourne's Ultimatum)" - Moby 4:22