Bourne Identity - John Powell

Stopáž: 52:57
Rok vydání: 2002
Režie: Doug Liman
Hrají: Matt Damon, Franka Potente, Chris Cooper, Clive Owen, Brian Cox
Napsal: Vamp

Režiséru Dougu Limanovi (Mr and Mrs Smith) se podařilo v roce 2001 stvořit mezník všech dalších akčních filmů, a nejen to, jen díky němu potom jeho nástupce Paul Greengrass dal možnost vzniku dalších dvou, neméně skvělých pokračování. Akční thriller pojednává o Jasonou Bournovi, člověku, který se probudí na rybářské lodi s několika dírami v zádech a zvláštním v těle implantovaným číslem bankovního účtu, přičemž si vůbec nepamatuje, kdo je. Děj nabere obrátky v momentě, kdy po něm jde policie a desítky po zuby ozbrojených agentů. Sám skvěle ovládá bojové umění a nezbývá mu nic, než utíkat a dozvědět se, proč po něm sakra všichni jdou. Vznikl inteligentní akční snímek ve staromódním duchu, ovšem z precizní akcí a fantastickou kamerou a choreografií boje Jasona s najatým vrahem v pařížském bytě.

Skvělý syrový akční film si žádal neméně dynamickou akční hudbu, o kterou se postaral „elektromág“, jeden z nejnadanějších lidí v bývalých Media Ventures, John Powell, kterému bylo umožněno složit hudbu i ke 2 následujícím filmům.

Je velmi zajímavé, jak kontroverzně je toto score přijímáno ost fanoušky. Jedna strana tvrdí, jak je toto score plné elektronických pazvuků, doslova přeplněných jedničkami a nulami, album nepřipomínající žádnou melodií a zcela bez emocí. Druhá strana má o něco lepší názor na věc. John Powell složil soundtrack, který je sice doslova přesycený elektronikou, kromě pár motivů na nějaké souvislejší melodie absentuje a je zcela prost emocí. K tomu poslednímu: emocí na tomto soundtracku není vůbec zapotřebí. Ba, je úplně skvělý, že se čas od času objeví score, které nehraje na posluchačovy emoce. Ano, naprostá emocionální neutralita je tu vítána víc než kdykoliv jindy. Soundtrack se totiž hodí naprosto ke všem činnostem, nejlepší je ovšem během cesty (pěškobusem, vlakem, tramvají, autobusem, na kole…)

A co tvoří páteř alba? Elektronika je tu neskutečně dominantní, sekunduje jí orchestr, např. smyčce, klavír, bubny, perkuse. Tak třeba ve skladbě Bourne On Land na pozadí klavíru a smyčců dominuje basová linka a vytváří takzvaný cestovní motiv, použitý i v Bourne Supremacy. Výbornými akčními skladbami jsou rytmické Treadstone Killers představující motiv Treadstonu, pak Bourne In Bank či nejlepší skladba soundtracku Bridge Number 1, gradující od začátku.

Bohužel album má slabiny, poslední 4 skladby se opravdu téměř nedají poslouchat a hodí se na nějakou diskotéku kvůli neposlouchatelným rytmům bez hlavy a paty. Závěr je bohužel slabší a člověk si může v pohodě kromě teda snad Bourne´s Theme ty 3 skladby odstranit z playlistu.

Bohužel, jak sem jíž zmínil, tohle album není pro každého. Pro někoho to bude neposlouchatelná přetechnizovaná smršť elektronických zvuků, pro někoho velmi slušné netradiční akční score, šlapající jak hodinky a hodící se na poslech téměř kdykoliv a je velmi cool.

John Powell dokázal skvěle podbarvit netradiční akční snímek odpovídajícím backroundem.

80%

1. Main Titles 4:17
2. Bourne Gets Well 1:20
3. Treadstone Assassins 2:09
4. At The Bank 4:07
5. Bourne On Land 1:42
6. Escape From Embassy 3:12
7. The Drive To Paris 1:2
8. The Apartment 3:25
9. At the Hairdressers 1:29
10. Hotel Regina 2:11
11. The Investigation 1:34
12. Taxi Ride 3:43
13. At The Farmhouse 2:54
14. Jason Phones It In 3:04
15. On Bridge Number 9 3:41
16. Jason's Theme 2:20
17. Mood Build 3:34
18. The Bourne Identity 6:00
19. Drum and Bass Remix 2:15