Transformers - Steve Jablonsky

Stopáž: 59:58
Rok vydání: 2007
Režie: Michael Bay
Hrají: Shia LaBeouf, Megan Fox, Josh Duhamel, Rachael Taylor, Tyrese Gibson, Jon Voight
Napsal: Vamp

Konečně jsme se dočkali, vyšel soundtrack, který vyjít vůbec neměl a vyšel tak z důvodu podepsání petice fanoušků na webu. Ale bylo opravdu nač se těšit?

Steve Jablonsky složil zřejmě svůj nejlepší soundtrack. A proč? Protože je to konečně soundtrack, který je pořádně poslouchatelný stále, má velmi slušnou, nadupanou akci a některé úžasně majestátní motivy, díky kterým je výsledné ostčko mnohem stravitelnější, než u samotného Hanse Zimmera.

Je vcelku jasné, že nové dílko Steva Jablonskyho není originální ani zdaleka, je složeno spíše z jednoduchých motivů a orchestrací. Michael Bay chtěl zkrátka hudbu, která bude patřičně heroická a zvedne divákům adrenalin. Tohle se povedlo na jedničku, protože Jablonskyho score dodává filmu obrovskou dynamiku a svými epickými pasážemi se sbory dokáže zaujmout i diváka ne-soundtrackáře. Ano, film byl aspoň pro mě jeden z nejlepších popcorňáků posledních let, ideální na odreagování, se slušnými hereckými výkony a skvělými dechberoucími efekty. Odkud vlastně pochází tedy Jablonskyho inspirace? Score hodně, hodně vychází ze soundracků se sbory "nové zimmerovy éry" - ze vzestupnou smyčcovou gradací na pozadí syntenzátorů - především Batman Begins (po jehož poslechu je v mnoha ohledech téměř totožný!!!), King Arthur či v menší míře Da Vinci Code. Ale samozřejmě, jsou tam slyšet i ozvěny z podobně laděné "bayoviny" Armageddon či The Island, na kterém dělal Jablonsky před 2,5 lety.

Je jasné, že za co ztratí Transformers body, jsou jeho neoriginalita a menší dávka autorovy neinvence. Tedy, Jablonsky dokázal alespoň stvořit po delší době score, jehož několik motivu (skladeb) si můžu přehrávat v hlavě donekonečna a jsou nesmírně chytlavé.

Teď se dostáváme k hlavnímu obsahu soundtracku. Náplní alba jsou jednoznačně 2 motivy protivníků - majestátní téma Autobotů objevující se v úvodní monologové sekvenci Optima Prima - Autobots, jež tvoří postupně gradující smyčce na pozadí elektroniky a mohutné sbory v druhé polovině alba, a téma Decepticonů, ve skladbě s příznačným názvem Decepticons na ambientní ploše zpívají mrazivé sbory, je to nějaké znamení zla. Jednoduše to není vlastně motiv jako takový, ale spíš jde o sound. Tyto 2 motivy se postupně v soundtracku prolínají a to zejména v po sobě následujících 3 akčních skladbách podbarvujících poslední půl hodinu akce ve filmu: You are the soldier now, Sam on the roof a Optimus vs. Megatron. Jednodušše motiv jedněch zní v tu chvíli, když má dotyčný navrch.

Převážně však na soundtracku zní motiv Autobotů, jenž můžeme považovat za hlavní téma snímku. Zní ve skladbách, různých variacích: Autobots, Allspark, Optimus Prime, Bumblebee, Bumblebee captured, úžasný kus o kterém bude řeč Arrival to Earth, Downtown Battle, You are the soldier now, Sam on the roof, Optimus vs. Megatron a finálová vygradovaná No sacrifice, No victory.

Ovšem nejlepší skladbou, vrcholem alba, kterou se může score chlubit, je úžasný tajemný Arrival to Earth s délkou pěti a půl minut. Je velice zajímavé, že příjezd Autobotů na Zem má svůj vlastní, nádherně tajemný zpěvný motiv, který se ovšem objevuje pouze v této skladbě, a jen jednou. Je to vzletná melodie tvořená smyčci, která v polovině skladby graduje do svého vrcholu a je posléze vystřídána hlubokými tajemnými sbory, které vyústní do motivu Autobotů. Jedním slovem, nádhera.

Z motivu Autobotů, si člověk zamiluje motiv Bumblebeeho ve skladbách Bumblebee a Bumblebee captured, která je sice nesmírně patetická, ale krásný Jablonskyho orhestr to vše zastíní. Optimus Prime kupodivu začíná etnickou flétnou a krásně graduje až do konce.

Dalším vrcholem je tajemná gradující Allspark, kde lehké smyčce vedou jednoduchou linku leitmotivu Prajiskry, které postupně nabírá na intenzitě a má velmi epický nádech scifi. Samozřejmě hlavní motiv je tam zatraceně cítit.

Z akčních skladeb bych vypíchl pětiminutovku Scorponok, která již byla na Promo score a Expanded (ale v dělce 6 minut). Jablonsky nás bombarduje téměř tři minuty elektronikou s težkými perkusemi, které najednou vygradující v krásný vzletný motiv likvidace deceptikona Scorponoka. Velice, naléhavá, dusná, rytmická skladba.

Závěrečné jsou též velmi vzletné, ovšem mírně se opakující. Ale samozřejmě musím pochválit skladbu You Are the Soldier Now či Optimus vs. Megatron. Finálovka No sacrifice, No victory je zdařilým vygradovaným finálem. Soccent Attack jde v tradici zimmerovských intencí, ale jedná se o velmi zdařilou skladbu.

Ovšem soundtrack má i slabší místa. Zejména to jsou skladby vtipného, ba až parodického rázu nějaké to brnkání na struny jako skladby Sam and the Lake či Witwicky. Podle mého moc do schématu alba nezapadají a člověk si je může úplně vyškrtnout. Spíše jde o povinnou klidnou výplň, která vyloženě zní jako hudba ze Zoufalých manželek, potažmo Newmanovy Americké krásy. Tady na albu o nějaké funkci těchto skladeb ale nemůže být řeč.

Taky thrillerové skladby jako Deciphering the Signal či Frenzy může člověk též opomenout, ano to jsou ty vaty, jako téměř u každého soundtracku. To se ovšem dá překousnout.

Nejtěžší otázka ovšem je, jak toto score hodnotit. Jde o typický letní popcornový soundtrack, nepřinášející sice nic nového, ale na druhou stranu vlastně stmeluje ty nejlepší prvky hlavně Zimmera do jedinečného a hodně chytlavého celku, který rychle odsejpá a je velmi, velmi návykový. Je to score, které je strašně neoriginální a přesto pro mě jedinečné.

80%

1. Autobots
2. Decepticons
3. The All Spark
4. Deciphering the Signal
5. Frenzy
6. Optimus
7. Bumblebee
8. Soccent Attack
9. Sam at the Lake
10. Scorponok
11. Cybertron
12. Arrival to Earth
13. Witwicky
14. Downtown Battle
15. Sector 7
16. Bumblebee Captured
17. You're a Soldier Now
18. Sam on the Roof
19. Optimus vs. Megatron
20. No Sacrifice, No Victory