Stopáž: 42:24M. Night Shyamalan stvořil v roce 2004 svůj již čtvrtý film, který však poprvé pořádně (ne však zcela právem) narazil u řady diváků, kteří byli znepokojeni finální pointou (která je popravdě fakt hodně přitažená za vlasy, ale člověk se ji musí brát takovou jaká je). Proto je Vesnice považována za jeden z nejkontroverznějších filmů roku 2004. Důvodem je jednak ta finální pointa, jednak celkově námět - Shyamalan přešel z půdy mystery thrillerů do poctivé love story odehrávající se v jedné opuštěné komunitě v hlubokých lesích, kteří mají dohodu s Těmi, o nichž se nemluví (Those We Don't Speak Of). Obyvatelé vesnice nepůjdou do lesa, jehož hranice je vyznačena žlutou barvou, a bytosti z lesa nebudou chodit do vesnice. Pokud toto pravidlo někdo poruší, celá vesnice si to odskáče. Jenže za tím vším je něco víc ...
Můj názor je takový - když člověk přijme ty všechny nelogičnosti (které má každý byť i sebedokonalejší film) s poněkud kostrbatou pointou a nechá se unášet krásnými záběry kamery, lekat monstry a především si zamiluje excelentní atmosferickou kompozici Jamese Newtona Howarda, jež byla nominována na Oscara, film si užije.
Howard překvapil. Složil klasickou kompozici, jíž dominují především soulové housle Hilary Hahn, doprovázeny lesem smyčců v pozadí. Až si člověk říká, že se tato talentovaná houslistka přibližuje nedostižnému Paganinimu. Důležitou úlohu tu rovněž hraje klavír, perkuse, flétny a kytara.
Máme tu 2 základní motivy. Ten první je motiv vesnice, tajemný (triangl v pozadí), zneklidňující, ba až v hrozivém duchu. Prostě je tu cítit, že se děje něco velmi znepokojivého. Zaútočí na naše uši již v první skladbě Noah Visits. Motiv se prolíná s mnoha dalšími motivy, které jsou téměř nepostřehnutelné a mají co dočinění s děním na plátně. Druhý důležitý motiv, jež se prolíná v celé kompozici je motiv slepé slečny Ivy (skvělá Bryce Dallas Howard) v Why Are You Asking Me. Téma vyjadřuje nevinnost, krásu a dobré srdce Ivy - nejnádhernějšího provedení se mu dostane na konci Those We Don´t Speak Of, The Gravel Road, The Vote a It Is Not Real. Z více vedlejších motivů tu je naopak nejvýraznější rozhodně motiv Těch, o nichž se nemluví, vyjádřen divokými perkusemi a žesti. Nic příjemného pro klidný spánek. Já osobně při výskytu tohoto motivu sebou povážlivě trhnu. Naštěstí jsou však na albu pouze dvakrát, a to v Those We Don´t Speak Of a It Is Not Real. Je s podivem, jak se score krásně poslouchá, plyne jako voda. Kompozice má sice pořád jednu tvář a je v zásadě stejná, avšak vyjadřována těmi samými nástroji, pestrými orchestracemi zní pokaždé jinak, což zabraňuje tomu, že score se stane posléze monotónním.
M. Night Shyamalan má být nač hrdý, virtuóz Howard stvořil jednu ze svých nejlepších kompozic, i přesto že jde pořád o tu samou hudbu a je bohatá na lekačky, asi si score zamilujete. Bez této báječné kompozice by samotný film byl sotva poloviční. A to není málo.
90%
1. Noah Visits 2:35