Stopáž: 72:23Cameronův Titanic v roce 1997 způsobil tak nevídaný boom, jakému se mu nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Nejenže se stal Titanic nejvýdělečnějším a nejnavštěvovanějším blockbusterem v historii, ale získal rekordních 11 Oscarů, přičemž zlatou sošku dostal zkušený rutinér James Horner za svoje podmanivé, melancholické a místy majestátně znějící score.
Hornerova výsledná kompozice je jedna z nejlepších, co kdy skladatel složil. Sice score není tak bohaté po stránce emocionální, ale jedná se po alespoň orchestrační stránce o bezchybné dílo, které brilantně podbarvuje jednotlivé nálady ve filmu. Pozornější posluchač pozná, že se tu nejedná jen o typicky „přirozeně“ znějící orchestr, nýbrž v pozadí dělá své syntezátorová linka. Může to podle popisu vypadat jako pěst na oko, ale elektronika vůbec nevadí, spíše udává rytmus a tempo kompozice. Je dobře, že se jí James nebál použít.
Album má 3 pomyslné oddíly: ryze optimistický začátek po skladbu Hard To Starboard, která se ze zamilované skladby mění ve zběsile akční až zhruba do skladby Death Of Titanic (již název napovídá hodně). Konec alba už je jen melancholickým smutkem nad ztrátou vskutku „nezničitelné lodi“ za zvuku smutných smyčců podbarvené ženskými plačtivými vokály.
Skladby Never An Absolution až první minuta a půl Hard To Starboard se nesou v duchu optimistických, veselých až nadšených melodií. Skladba Never An Absolution začíná pomalu za zvuků dud, ke kterým se přidá ženský vokál a smyčce. Skladba skončí tak potichu a zlehka, jako začala. V polovině následujícího tracku, Distant Memories se objevuje hlavní téma v plné parádě, avšak pouze na chvíli. Horner zapřáhl velký orchestr, ze kterého těží maximum. Ve skladbě Southampton hlavní téma konečně graduje - slyšíme nadšené trumpety, „andělské“ ženské sbory, smyčce, které doplňuje elektronická linka. V Rose se poprvé objevuje krásné romantické téma, které je doplněno dudy. Ovšem nejmelodičtější a nejmonumentálnější peckou je Leaving Port, která svou nádherou potěší vskutku i člověka, co soundtracky neposlouchá. Hlavní téma je vznosné, melodické, majestátní - stejně jako „božská nepotopitelná“ loď a dosahuje největší síly právě v této skladbě. V podobných intencích se nese track následující - Take Her To Sea, Mr. Murdoch. V Hard To Starboard přichází náhle zlom v čase cca 1:20, kdy dochází k osudné srážce Titanicu s ledovcem. Začnou znít kovové nárazy perkusí, hornerovské disonantní trubky, v Unable To Stay, Unwilling To Leave začne znít hlavní téma a téma romantické ve velice naléhavých polohách, další 2 tracky se nesou v podobném akčním duchu. Poslední část je nejsmutnější ze všech, orchestr pláče nad ztrátou gigantické lodi a několika stovkek životů. Emoce vzbuzují opět ženské smutné vokály. Tuto dějství považuji po tom akčním za tu nejslabší část. Toho smutku je až moc. Melancholie je přerušena vynikající popovou písní Celine Dion My Heart Will Go On, jež se brzy po premiéře snímku vyprofilovala do prvních žebříčků. Podle mě píseň konzistenci alba nenarušuje, dokonce podkresluje jeho atmosféru. Poslední track Hymn To the Sea je dokonalou emociální tečkou alba a spojuje všechny výborné Hornerovy nápady dohromady.
Hornerův soundtrack je jako loď Titanic, na povrchu nablýskaná věc, doslova přecpaná bohatými nápady a orchestracemi a jak se vydá na svou plavbu, je dechberoucí. Jakmile se začne potápět, album se potápí spolu s lodí kvůli zbytečně krkolomné akci. Ovšem na rozdíl od lodi, která dosud odpočívá několik tisíc metrů pod mořem, soundtrack se ze dna pozvedne díky opět nastupujícím emocím a skvělé hitovce My Heart Will Go On a brilantně zakončuje Hymn Of the Sea.
90%
1. Never An Absolution 3:03