Alias Season 1 - Michael Giacchino
Stopáž: 65:54Rok vydání: 2003
Tvůrce: J. J. Abrams
Režie: Ken Olin, , Lawrence Trilling, Jack Bender, J.J. Abrams a další
Hrají: Jennifer Garner, Ron Rifkin, Carl Lumbly, Kevin Weisman, Victor Garber, Michael Vartan
Napsal: Vamp
Alias je především výborný špionážní akční seriál, který si udržel kvalitu po všech 5 sérií, ovšem ne bez zaškobrtnutí. Za něco velmi nezdařilé a odfláknuté považuji druhou polovinu třetí série a asi polovinu té čtvrté. Nicméně, první dvě série a poslední pátá jsou dovedeny téměř k dokonalosti. Hlavní postavou seriálu je mladá agentka Sydney Bristow (Jennifer Garner), která pracuje pro organizaci SD-6, což je divize CIA. To jí alespoň tvrdí ředitel agentury, jinak arcipadouch seriálu Arvin Sloane (Ron Rifkin). Ovšem na konci prvního dílu se Sydney dovídá od svého otce (Victor Garber), který rovněž pracuje v SD-6, že není všechno, jak se na první pohled může zdát. SD-6 není část CIA, ale zločinecké organizace Aliance, která se skládá z 12 jednotlivých buněk. Ze Sydney se stává tedy dvojitý agent, stejně jako její otec. Úkol je jednoduchý - pomalu, postupně zničit SD-6. V každém dílu plní jednotlivé mise, a vždy se snaží SD-6 co nejvíc uškodit tím, že daný artefakt předá CIA či jej zneškodní. A jaký artefakt? Podle geniálního proroka a myslitele, Milia Rambaldiho (samozřejmě že je to zcela vymyšlená postava scenáristů, já jeho jméno marně hledal v historických pracech), který žil v 15.století, sestrojil mnoho vynálezů a vyřkl proroctví 500 let dopředu. Konzultantem Sydney se stává mladík Michael Vaughn (Michael Vartan). V seriálu je spousta akce, napětí a tajemství, ale taky se řeší „obyčejný život“. V první sérii se řeší složité vztahy s přáteli, kteří nemají tušení, kde opravdu Sydney pracuje. To vše výborně hudebně podbarvil všestranný skladatel Michael Giacchino. V roce 2003 vychází hodinové score k první sezóně.
Úvodní znělka se mi vskutku líbí a skvěle vypovídá o charakteru seriálu - taky ji napsal sám tvůrce J.J. Abrams (stejně jako znělku k Lostu). Je krátká, má pouze 28 sekund.
Má-li být Alias něco jako Bond v sukni, tak to odpovídá i po stránce hudební. Michael Giacchino se evidentně inspiroval do jisté míry kompozicemi pro bondovky od velikána Johna Barryho (svými slavnými trumpetami), a moderním elektronickým soundem nového skladatele bondovek Davida Arnolda (poprvé v roce 1997 Tomorrow Never Dies). Má-li tedy být Alias syntézou Barryho a Arnolda (staršího a moderního soundu), připočítejte si do toho typické Giacchinovy rychlé smyčce a máte zhruba představu, jak score zní.
Na začátku je ale míra zastoupení elektroniky opravdu převládající. Má své pevné místo v akčních skladbách. Ty tvoří téměř dvě třetiny alba. Giacchino svěže kombinuje mohutnou žesťovou sekci s elektronickou, aniž by to znělo weird nebo odfláknutě. Tím do party jsou typické giacchinovské řízné smyčcové party, které se prolínají celým albem. Elektronika doslova převládá v nejdelší skladbě alba - pětiminutovce Badenwailer (doslova celý syntetický techno track, kde orchestr hraje asi v posledních 10 vteřinách), která působí děsně cool. Zní v průběhu jedné mise v Německu, kde Sydney ukořisťuje důležitý artefakt pro CIA a jsou tam agenti CIA, ale její spolu-partner Dixon daný objekt vyhazuje do vzduchu. Další skladba, která bude asi málo pro fanoušky klasiky stravitelná, je úderná Red Hair Is Better. Budete asi překvapeni nárazy tvrdých metalových elektrických kytar, elektronickým bubláním a mužským přerušovaným rykem. Zní v prvním díle, kdy Sydney se jde na vlastní triko pomstít dalším zločincům, maskuje se - má rudé vlasy. Tou poslední čistě elektronickou je opět za asistence mužského hlasu elektronické bublání ve stylu bubnů.
Z dalších akčních skladeb stojí za vypíchnutí Spanish Heist, která je ve stylu španělského flamenga. Typicky španělské akustické kytary, mohutná elektronika a decentní bicí. Jednoznačně jeden z vrcholů alba. Do kategorie akční skladby s elektronikou můžeme dále zařadit Dissvolved, Tunisia, Sleeping Beauty (pomalý začátek, ruské chorály v podobě samplů a jednoznačně bodovská elektrická kytara, Blow´d Up. Zvláštní zmínku si v tomto ohledu zaslouží poslední dvě skladby - Bristow And Bristow a SD-6 Dance Party. Obě jdou v jednoznačných stopách geniálního Barryho - opravdu mohutná žesťová sekce ala bondovky, a elektronika v pozadí. Přestože tyhle skladby by se daly i označit za plagiáty, jsou výborné.
Giacchino nesložil jen zběsile bondovské akční skladby. Napsal i velice příjemné na poslech emocionální, či dokonce meditační a tajemné skladby. Tak především napsal krásně emotivní téma pro postavu Sydney a její emoce. Má několik poloh. Od té posmutnělé, plačtivé, k vášnivě romantické (toho se dostane až na soundtracku v 2. sérii). Je rozvíjeno celým seriálem až do konce. Téma zní v několika skladbách, nejčastěji v podání jemných smyčců - a to poprvé v Double Life, rozvíjeno je dále jinak v ponuré a posmutnělé Looking For A Man, vokálem zpestřené Home Movies, a klavírní It Was Anna.
Dalším jasně identifikovaným motivem je motiv geniálního vynálezce Rambaldiho. Pokaždé, když se na scéně objeví některý z jeho vynálezů, zní dané téma. Čtyřnotový motiv má velmi tajemný nádech (opravdu zní a má podobný účel, jako téma Grálu v Indiana Jones and the Last Crusade). Poprvé na albu zazní v Anna Shows Up za velmi decentního brnkání na balalajku. Po příchodu elektroniky se skladba v půli mění v akční. Motiv je dále rozvíjen v Page 47 za podpory smyčců a andělských dětských sborů, v polovině se přidá solo nástroj lesní roh. Téma se objevuje ještě v Prophecy, která je opět charakteristická neproniknutelnou tajemností a temnotou. Naposled se objevuje v druhé půli Ball Bister - v epických rozměrech. Škoda jen, že nebylo téma použito ve více skladbách.
Skladba In The Garden představuje klasickou kulisu pro východ: tedy přesně pro tajemné Rumunsko, svými roztahanými smyčcovými a klavírními plochami působí depresivně a je stylově velice podobná skladbě z Beckova soundtracku k druhé řadě Buffy, která podbarvuje scénu, kdy Angelusovi rumunští cikáni přičarují duši jako kletbu.
Své téma ještě má samotný zloduch Arvin Sloane, naneštěstí však není na soundtracku obsaženo ani jedinkrát. Na to si musíme počkat soundtracku na druhou sérii.
Michael Giacchino stvořil ohromně funkční a krásně poslouchatelnou mozaiku různých postupů. Překvapí skvělá témata, jejich aranžmá, ale i skvělá akce. Hudba není sice na čistých 100%, několik skladeb je téměř plagiáty a pomalejších skladeb mohlo být více, ale vzhledem ke svoji skvělé funkčnosti v kontextu seriálu musím hodnotit nezvyklými 90%.
90%
1. Main Title 0:272. Dissolved 2:10
3. Red Hair Is Better 2:31
4. Spanish Heist 4:30
5. Double Life 1:49
6. Tunisia 4:11
7. In The Garden 2:29
8. Looking For A Man 3:53
9. Anna Shows Up 3:30
10. Home Movies 0:40
11. On To Paris 1:48
12. Page 47 1:54
13. The Prophecy 2:09
14. Badenweiler 5:10
15. Arvin At The Poles 1:36
16. Sleeping Beauty 3:08
17. Blow'd Up 2:26
18. It's Not The C.I.A. 3:18
19. Oh My God!!!! 3:18
20. The Tooth Doctor 2:00
21. It Was Anna 0:59
22. Wet Suits 2:38
23. Ball Buster 1:39
24. The End? 0:57
25. Bristow & Bristow 3:26
26. SD-6 Dance Party 3:18
Stopáž: 61:41
Velkou úlohu hraje na soundtracku velice smutný až depresivní žalostný motiv, který je sice určen především Sloanově ženě Emilly, ale plní i další úlohu. Téma, hrané vysoce položenými violoncelly má znamenat především žal Sloana a poukazovat na jeho lidskost a samotu (hraje v sekvencích nad ztrátou Emilly). Také hraje na konci čtvrté řady, v díle, kdy se Sloane vrací do minulosti a má se rozhodnout co je v životě správné a na kom mu záleží- je to jeho nedávno nalezená dcera Nadia. Hraje tehdy, kdy řeší vztah k ní, a kdy ji obětuje a ona se mu potom zjevuje v jeho už choré mysli. Poprvé se na albu prezentuje v Post A-Mortem za táhlých pomalých cell, které v čase 1:08 přejdou do akční roviny a to velice naléhavě. Dominuje elektronika, bicí a žestě. Téma dále zaznívá v dlouhé suitě Do I Have To Do Another Eulogy v čase 1:35 a v Something Fishy v čase 1:42.