Harry Potter and The Goblet of Fire - Patrick Doyle

Stopáž: 75:57
Rok vydání: 2005
Režie: Mike Newell
Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Robbie Coltrane, Tom Felton, Michael Gambon, Brendan Gleeson, Jason Isaacs, Alan Rickman
Napsal: Vamp

Skotský skladatel Patrick Doyle v roce 2005 vystřídal na skladatelské stoličce veterána Johna Williamse, který měl na svědomí tři první filmy fenoménu Harryho Pottera. Jednalo se o velice překvapivou událost, člověk doufal, že Maestro bude figurovat i u dalších 4 filmů. Bohužel, nebo spíš bohudík, se to nestalo. Williams dal spíše přednost komponování velice ambiciozním projektům jako Memoirs Of a Geisha a Munich (Doyle oba tyto projekty strčil do kapsy, ale o tom níže). A je skutečně dobře, že se tento skotský skladatel dostal příležitost dokázat, co v něm je. Ale vraťme se na chvíli zpět. Johnu Williamsovi se dostalo v roce 2001 cti zhostit se složení hudby k potenciálnímu trháku, Harry Potter and Philospher´s Stone. Williams složil vcelku rutinní, ale v rámci celku fungující a obstojnou kompozici (60%). Hlavní téma, označované jako Hedwig´s Theme se stalo celosvětově velmi proslulým a slavným. Opět se jedná jedno z nejbroukatelnějších témat vůbec, i když nikterak v zásadě originální. Práce s motivy fajn, ale akce nanejvýš rutinérská a ufidlaná. Harry Potter and Chamber Of Secrets nám přinesl krapet pestřejší kompozici (a to zejména díky přispění Williama Rosse), několik fantastických motivů (Fénix, Lockhart, tajemná komnata) v působivějším orchestrálním kabátě (80%). A díl třetí - Harry Potter and Prisoner of Azkaban byl zcela z jiného soudku. Režie se ujal místo Kolumbuse španělský mág Alfonso Cuarón (otázka proč nepovolal Doyla už u třetího dílu je nasnadě). Donutil Johna Williamse k podstatně lepšímu výkonu, konečně přestal fidlat a díky své roční přestávce přišel v roce 2003 zcela s novými, originálnějšími nápady. Spíše vsadil na středověkou hudbu (píšťala, loutna) a konečně dodal Harrymu Potterovi emoce (stejně jako ve snímku je vyvolal poprvé Cuarón). A s výsledkem jsem byl spokojen (90%). A když se mi tu nabízí srovnání s dílem pátým, Harry Potter and Order of Phoenix (70%), tak jednoznačně Doyle vyhrává. Jeho hudba je majestátní, temná, jemně disonantní, emotivní a skvěle akční. Takového výsledku nedostál doposud ani Williams, ani Nicholas Hooper. Doylův styl je prostě v mnoha ohledech jedinečný - tentokrát Doyle vsadil na svůj nový temnější a vyzrálejší styl hudby, smyčcová a žesťová sekce, které se občas dostane podpory perkusí, dechových nástrojů a nepostřehnutelné elektroniky. Podobný styl mají Alan Silvestri či Don Davis.

Bylo vcelku nasnadě, že Doyle musí zaranžovat Williamsovo hlavní téma. Fanoušci Williamse prskají, jak jej odflákl a že to není ono, ale myslím si, že se úkolu zhostil velmi dobře. Hedwig´s Theme se vyskytuje na albu pouze sporadicky, a to v The Story Continues v čase 0:53 a v pár sekundách na začátku Foreign Visitors Arrive.

Čtvrtý Harry Potter představoval mé první setkání s hudbou Patricka Doyla, a nutno dodat, že jsem si ji oblíbil na hned na první poslech. Patrick Doyle zapřáhl Londýnský symfonický orchestr, a jeho mohutný zvuk je hodně znát, a to zejména při monumentálních akčních skladbách (fanfáry v Golden Egg, The Black Lake, The Maze). Tyto energií sršící skladby vymačkávají šťávu z orchestru na maximum.

Album začíná nezvykle dynamicky, a to mixem smyčců a tlumených rytmických bubínků a uvádí na scénu majestátní téma Voldemorta, které je nejvíce rozvinut na celém albu. Jedná se o devítinotovou temnou melodii, která sedí hlavnímu padouchovi přímo na tělo. Rozvíjí se v jízlivě dramatické Frank Dies, The Dark Mark (jedná se tu o koncertní suitu a druhá polovina je použita na konci filmu), The Goblet Of Fire, Sirius Fire, The Black Lake, The Maze a úplného vygradování se dočká v dramatické desetiminutové finálovce Voldemort (podbarvuje scénu střetnutí Voldemorta s Harrym na hřbitově). Opírá se zde o disonantní smyčce a žestě, posledních 40 vteřin skladby je vynikající energickou, nadějnou sekvencí Harryho úniku z Voldemortových spárů.

Doyle také složil motivy pro 3 čarodejnické školy. Motiv Bradavic zazní v The Goblet Of Fire, Hogwart´s March, Hogwart´s Hymn. Motiv Krásnohůlek zaznívá v v čase 0:30 v Foreign Visitors Arrive a na konci Black Lake, motiv Kruvalu v druhé půli The Quidditch Cup a The Goblet Of Fire (jedná se přerušovaný ryk mužského sboru na pozadí perkusí - jeden z inovativních prvků). Máme tu rozmáchlé romantické téma Harryho Pottera v Harry In the Winter (ve filmu zní pouze pár sekund, na albu díkybohu je přítomná celá suita). Při poměrně střídmé délce alba některé motivy zazní pouze jednou (Rita Skeeter - jemné zvonečky, pizzata, jedná se podle mě o naštěstí plně postradatelný prvek). Chybí například romantické téma Hermiony. Naštěstí tu máme 2 plně funkční valčíky Neville´s Waltz, Potter´s Waltz - plně v klasicistním stylu a poslouchají se vskutku úžasně.

Z dalších zajímavějších sekvencí by bylo ještě záhodno zmínit skladbu Myrtle´s Move, které zní v plně New Age stylu za éterického ženského vokálu či plačtivou skladbu Cedric, která vhání slzy do očí či jemná Harry Sees the Dragon (klarinet a jemné smyčce). Originální skladbou je Quidditch World Cup, v první půlce se jedná o ryze keltskou odrhovačku za rychlých tahů smyčců, v té druhé o vynikající výskyt rytmického motivu Kruvalu.

Co by si zasloužilo vytahat za uši, je nadbytečných 14 minut v podobě rockových písní Jarvise Rockera. Ne že by byly vyloženě špatné či by dělaly albu ostudu, ale člověka o to víc mrzí, kolik dalšího materiálu se mohlo na CD dostat.

Patrick Doyle je po dlouhém boji s rakovinou ve skvělé formě, vytvořil mistrovskou kompozici, která hravě strčí do kapsy 4 další potterovské soundtracky (Williamsovy na Oscara nominované počiny Memoirs Of a Geisha a Munich rovněž). Konečně totiž pochopil, že rozmáchlé fantasy si žádá podobně rozmáchlou, v mnoha ohledech svěží a novátorskou vynikající hudbu, která by si zasloužila kompletního vydání. Veliká škoda je, že Doyle nebyl přizván k pátému a šestému dílu, kde ho vystřídal bohužel televizní skladatel Nicholas Hooper. Z hlediska kvalit je mu rovná maximálně The Last Legion z roku 2007.

100%

1. The Story Continues 1:31
2. Frank Dies 2:12
3. The Quidditch World Cup 1:52
4. The Dark Mark 3:27
5. Foreign Visitors Arrive 1:30
6. The Goblet of Fire 3:23
7. Rita Skeeter 1:42
8. Sirius Fire 2:00
9. Harry Sees Dragons 1:54
10. Golden Egg 6:11
11. Neville's Waltz 2:11
12. Harry In Winter 2:56
13. Potter Waltz 2:19
14. Underwater Secrets 2:28
15. The Black Lake 4:37
16. Hogwart's March 2:46
17. The Maze 4:44
18. Voldemort 9:39
19. Death of Cedric 1:59
20. Another Year Ends 2:21
21. Hogwart's Hymn 2:59
22. "Do The Hippogriff" - Jarvis Cocker 3:39
23. "This Is The Night" - Jarvis Cocker 3:24
24. "Magic Works" - Jarvis Cocker 4:01