The Time Machine - Klaus Badelt

Stopáž: 55:18
Rok vydání: 2002
Režie: Simon Wells
Hrají: Guy Pearce, Mark Addy, Phyllida Law, Josh Stamberg, Sienna Guillory
Napsal: Vamp

Klausovi Badeltovi se po mnoha letech práce v bývalých Media Ventures, kdy byl u mnoha score (Gladiator, Tears of the Sun, The Pledge) uváděn v kolonce „additional music by“… , konečně dostalo vydání jeho prvního samostatného autorského soundtracku a to ke scifi béčku The Time Machine.

O filmu říct moc dobrého nelze, rozhodně se adaptace slavného Wellsova románu nezdařila, nicméně hudební složka je částí rozhodně nejzdařilejší. Klausu Badeltovi se totiž podařilo stvořit něco, co se skladateli podaří jednou do desíti let (pokud vůbec někdy ovšem). Jemu se podařilo vytvořit paletu hudby, která nemá v daném žánru dnes téměř konkurenci.

A kdo by to čekal, Badelt se stylem a pestrostí hudby více přibližuje velikánům typu Williamse, Goldsmitha, Barryho nebo méně kvalitního Hornera (spíš připomíná jeho rané počiny) než svému mentorovi Zimmerovi. Krásné, precizní orchestrace, velká paleta dobrodružných, romantických motivů, které jsou alespoň v první polovině vždy krásně melodické. Ale i velké množství nástrojů je zde použito: klavír, smyčce, různé typy fléten, perkuse, bubny, zvonečky. Za podpory decentní elektroniky, kterou člověk za burácení orchestru téměř nepostřehne.

Album má jednoznačně 2 rozdílné poloviny. Ta první je něžná, romantická, tajemná, gradující a nesmírně melodická. Motivů je tu spousta, takže nemá smysl je dále rozebírat. Já osobně vidím vrchol soundtracku ve skladbách 4-6, kdy dochází ke skutečnému vyvrcholení sladkého melodického orchestru do úplně božských výšin. Celá, jedinečná, symfonicky jedna z nejpreciznějších a nejčistších skladeb co člověk může slyšet, I don´t Belong Here, která graduje od začátku do konce. Sedmou skladbou Time Travel (která už má ke konci etnický nádech) tento boží čistě symfonický styl končí a nastupuje méně melodický, úplně jiný styl hudby, známý spíše u Zimmera a jeho Lion King či Tears of the Sun. Nastupují tu exotické flétny, bubny, typické africké domorodé sbory ala výše zmíněné score. Podle mě je druhá část soundtracku jednoznačně slabší, horší na soustředěný poslech. Je méně melodická, více akční (ovšem koresponduje s děním na plátně, kdy se píše rok 800 000) a méně líbivá. Ovšem Badelt ani tu neztrácí na invenci a originalitě, některé akční sekvence jsou strhující (Morlocks Attack) a stále kombinuje klavírní motivy z první části alba. Ovšem jedinečnou syntézou je závěrečná Godspeed, která složí oba dva styly hudby dohromady v jedinečný závěr.

Badeltovi se povedlo stvořit krásné čistě symfonické dobrodružství, které je až na místy slabší druhou polovinu soundtracku bez jakéhokoliv kazu a úžasně se poslouchá.

100%

1. Professor Alexander Hartdegen 3:25
2. Wish Me Luck 1:21
3. Emma 2:35
4. The Time Machine 3:11
5. Bleecker Street 2:26
6. I Don't Belong Here 3:48
7. Time Travel 4:36
8. Eloi 2:10
9. Good Night 4:03
10. Stone Language 4:53
11. Morlocks Attack 4:23
12. Where the Ghosts Are 1:36
13. The Master 7:15
14. "What If?" 6:16
15. Godspeed 5:20