Stopáž: 41:44Remaky poslední dobou děsně frčí, málokterý se však skutečně vydaří. Tohle bohužel platí pro film Němce Wolfganga Petersena (Ponorka U-171, Troy), který film bohužel odflákl. Ovšem hudební doprovod, na který si objednal odchovance Media Ventures Klause Badelta, stojí za poslech i bez znalosti filmu. I když tu opět předvádí svůj standard a v zásadě tu neskládá nic nového, než příležitostně velmi chytlavou rutinu.
Celé album stojí na jednom motivu, tak heroickém, že předčí i své první Piráty z Karibiku. Motiv je velmi chytlavý a nebýt něj, album by se točilo jako sám Poseidon na vlnách šedého průměru. Jak vlastně celá tato kompozice funguje? Jednoduše, hned v první skladbě se objevuje kýžený hlavní motiv, který graduje k plné síle na elektronických plochách, které mám na MV tak rád. A elektronika je tu přítomná všude, album je krásně zaranžováno.
Score má jednoznačně 2 styly: divokou frenetickou akci s disonantními smyčci a perkusemi a hlučným zbytkem orchestru, příkladem budiž obtížně poslouchatelná The Wave, kde se nevyskytuje ani ultra-hrdinský motiv. Další takovou skladbou je nejdelší, sedmiminutová Claustrophobia, kde chaos vrcholí a první polovina rve člověku uši, nicméně v té druhé přichází uvolnění a kaskádovité smyčce přechází v hlavní motiv. Naopak skladba Drowning je akční nadupaný vrchol. Ten druhý jsou pomalejší skladby, nebo spíš části skladeb jako A Map and Plan mající nádech opravdového dobrodružství, či i taková Fire Dive. A samozřejmě, oddechová finálovka s rozjetým motivem na konci posluchačovo ucho potěší.
Dlouho jsem se rozmýšlel nad hodnocením. Score je místy strašně obtížně poslouchatelné v akčních skladbách, na druhou stranu má svěží heroický feeling a krátká délka alba vůbec neurazí. Beru to jako svěží letní jednohubku a ta si přimhouřené oči zaslouží, možná i proto, jak mi dokáže zlepšit náladu a to se počítá.
70%
1. "Won't Let You Fall" - Fergie